The winning entry has been announced in this pair.There were 5 entries submitted in this pair during the submission phase. The winning entry was determined based on finals round voting by peers.Competition in this pair is now closed. |
Sešup nedělního rána 3.5 (2) Já v neděli se probral, z hlavy škopek, co krk málem neunes. Posnídal jsem pivo, k tomu další dát jak moučník, to bych snes. 4 (1) Pak jsem po košili šátral v hadrech, z nevypranejch vzal tu čistou, víc. Ošplích tvář a prohráb, zakop po schodech - a padal světu vstříc. 2 (1) Vyuzenej mozek, včera pařil jsem a na kytaru hrál. Škrt jsem první žváro, jinej škrt si plecháč kolem načutal. 2 (1) Přes ulici přejdu, větřím osmažený kuře, sváteční. V duchu, Pane, návrat k dávnejm časům, fuč, co byly výtečný. Do neděle chodník, Pane, vede, táhne do hry namol, zas. S kým se o den dělit, když je jeden jenom jeden, celej čas... Osamělej nadosmrti, na sto honů vyprázdněnej den. Plnou parou prázdna táhne sem nedělní sešup, neviděn. V parku taťka s dcerkou, která na houpačce radost netají. U nedělní školy jsem se zaposlouchal, co si zpívají. Zas jsem šel svou cestou, slyšel o samotě v dálce klimbat zvon, umíráček snění ... dutá ozvěna, co mizí za kaňon. | Entry #14360 — Discuss 0 Winner
|
Kocovina nedělního rána 4.25 (3) Já probudil se do nedělního rána S hlavou svou bolavou. Pak posnídal jsem jedno slušné pivo A objednal si ještě jedno na osvěžení. 2 (1) Když prohrabal jsem se skříní A našel v ní svou nejčistší špinavou košili Umyl jsem si obličej a učesal vlasy A vyklopýtal po schodech ven přivítat nový den asi. 1 (1) Předešlou noc odvařil jsem si svou mysl Dehtem z cigaret a písněmi, které jsem brnkal. Však zapálil jsem si svou první a sledoval chlapečka Jak hraje si s plechovkou, do které kopal. 1 (1) Pak přešel jsem ulici A ucítil nedělní vůni něčího smaženého kuřete. A dobrý Bože, to mi připomnělo to, Co jsem já někde nějak cestou ztratil. Na chodníku v nedělním ránu Toužím, Bože, abych se sjel. „Protože neděle přináší něco Z čeho by jeden osaměl. Vždyť i umírání je méně“ vážné Než zvuky Chodníku ve spícím městě A kocovina nedělního rána. V parku uviděl jsem tátu Jak houpe smějící se holčičku Poslouchal jsem pak před nedělní školou Jaké písně zpívají, bratříčku. Když vydal jsem se ulicí Zaslechl jsem Osamělý zvon Jak nese se někde v dáli kaňonem ...jako rozplynuvší se včerejší sny. | Entry #14503 — Discuss 0
|
Nedělní ráno vstává 1.25 (3) Tak jsem se probudil jedno nedělní ráno a má hlava nemohla tu bolest skoro snést. A to pivo co k snídani jsem měl nebylo špatné, tak jsem si dal ještě jedno jako dezert. 1 (1) Pak přehrabal jsem šaty ve skříni a našel košili, tu nejčistší mezi špinavými. Opláchl si obličej a učesal si vlasy a spotácel se dolů po schodech pozdravit den. 3 (1) Má mysl přetížená kouřem cigaret a posbíraných písniček předešlé noci, no zapálil jsem si první a pozoroval malé děcko jak si hraje, plechovku kopaje. 1 (1) Pak přešel jsem ulici a zachytil nedělní vůni něčího smaženého kuřete. A Pane Bože vrhlo mě to zpátky k něčemu ztracenému, co pozbyl jsem někde, nějak po cestě. Jak si tak z rána vykračuji po nedělním chodníku, toužím Bože na mol býti. Protože je něco na neděli, co činí tak osamocené to naše bytí. A jste tak blízko umírání, když ten nadmíru opuštěný zvuk zaspalého městského chodníku do pohybu se dává a nedělní ráno vstává. V parku jsem viděl tatínka jak houpá smějící se holčičku. A u nedělní školy postál jsem chviličku a poslouchal jsem písně, které pěly. Pak vydal jsem se dolů ulicí, a někde v dálce osamělý zvon vyzváněl, a ta ozvěna se nesla kaňonem Jak mizející sny včerejší, uplývající. | Entry #14825 — Discuss 0
|
Co v srdci svém mám 1 (2) Další těžký probuzení do nedělního rána, hlava jako střep, však není úniku. Zlatavý mok s pěnou mi hrdlo pohladil, a tak jsem si přidal, vždyť je to nic. 1 (1) Pak jsem prohráb' šatník opilého pána, výběr teda nemám jako v butiku. Pokus umýt tvář, pak účes jsem nahodil a nejistým krokem novému dni vstříc. 3 (1) Jo, minulou noc, to jsem se nehlídal, cigára a písničky holt udělaly svý. A zas jsem si zapálil a kluka sledoval, co chtěl fotbal s plechovkou na silnici hrát. 3 (1) Potom jsem se rozhod' plout ulicí dál, nasávám vůně jídel, který nejsou mý. A náhle jsem dávný chvíle znova zažíval, bylo to jak číst starou knihu ztrát. Chodník s ranní mlhou si cosi švitoří a já si jen přeju, ať už nic nevnímám. Protože když tu nejsi, připadám si sám, zatraceně sám. Možná tomu nikdo z vás vůbec nevěří, já se každou neděli vždy po ránu ptám, co se stalo, kde jsi? A slzy skrápí bolest, co v srdci svém mám. V parku jsem zahlídnul veselou rodinu, holčička s tatínkem, smích šimral ve vzduchu. Nad vchodem do kostela andílci líbezní, zaslech' jsem písně, co se tam zpívaly. Bloumám městem dál, půl hoďky, hodinu, z dálky je slyšet zvon, už hodně potichu, pak ozvěna přiletí, přijde mi, že zní jako sny včerejší, co se nedozdály. | Entry #14902 — Discuss 0
|
Odcházející nedělní ráno 1.75 (3) Tak jsem v neděli ráno vstal bez šance udržet mou hlavu bez bolesti a pivo které jsem měl k snídani nebylo špatné tak jsem si dal ještě jedno jako desert. 1 (1) Pak jsem se protápal svou skříní pro oblečení a našel své nejčistší špinavé triko. Pak jsem se oholil a učesal si vlasy a klopýtal dolů ze schodů abych se setkal s dnem. 1 (1) Minulou noc jsem si vyudil mozek cigaretami a písněmi které jsem si vybíral. Ale zapálil jsem si svou první a sledoval dítě jak kope do plechovky. 2 (1) Pak jsem přešel osamělou ulici a zachytil vůni nedělního grilovaného kuřete a to mě stáhlo zpátky k něčemu co jsem po cestě někde nějak ztratil. Na ranním nedělním chodníku bych si Bože přál být ukamenován protože na neděli je něco co mě nutí cítit se sám. A není nic tak mrtvé ani z poloviny jako zvuk spících městských chodníků v ustupujícím nedělním ránu. V parku jsem uviděl tátu se smějící se malou holčičkou kterou on houpal. Zastavil jsem se vedle nedělní školy a poslouchal píseň kterou zpívali. Potom jsem zamířil zpátky domů a někde daleko zvonil osamělý zvon, a ozvěna se nesla údolím jako mizející sny včerejška. | Entry #14590 — Discuss 0
|